Část II. - Z perštiny
Ve jménu Mocného, Pána Zvěstování
1. Ó vy lidé, kteří máte mysl k vědění a sluch k slyšení!
První provolání Milovaného je toto: Ó mystický slavíku! Zdržuj se jen v růžovém sadě ducha. Ó posle Šalamouna lásky! Nehledej jiného útočiště než v Sábě Milovaného, ó nesmrtelný fénixi ! Nepřebývej jinde než na hoře věčnosti. Tam je tvůj př íbytek, pakliže na perutích duše míříš do říše nekonečna a snažíš se dosáhnout svého cíle.
2. Ó synu ducha!
Pták hledá své hnízdo; slavík kouzlo růže; zatím co jiní ptáci, srdce lidí, se spokojují prchavým prachem, zabloudili daleko od svého věčného hnízda a s očima
upřen ýma na beztvárnou bažinu jsou zbaveni slávy božské přítomnosti. Běda! Jak zvláštní a žalostné: pro pouhý doušek se odvrátili od zvlněných moří Nejvyššího a vzdálili se od nejzářivějšího obzoru.
3. Ó příteli!
V zahradě srdce zasaď jen a jen růži lásky a nepropust' z dlaní slavíka náklonnosti a touhy. Važ si společnosti spravedlivých a vyhýbej se družbě s bezbožníky.
4. Ó synu spravedlnosti!
Kam může jít milenec, vyjma do země své milované a který hledající najde klid daleko od vytoužené jeho srdce? Skutečnému milenci znamená spojení život a
odloučení smrt. V jeho hrudi nesídlí trpělivost a jeho srdce nenalézá pokoje. Obětoval by miriádu životů, aby mohl pospíšit do př íbytku své milované.
5. Ó synu prachu!
Vpravdě říkám tobě: ze všech lidí nejnedbalejší je ten, který se zbytečně pře a snaží se vyvýšit nad svého bratra. Vpravdě, ó bratři! Nechť činy, ne slova, jsou vaší
ozdobou.
6. Ó synu země!
Vpravdě věz, že srdce, v kterém sídlí i nejmenší zbytek závisti, nikdy nedosáhne Mé věčné říše ani nevdechne sladké vůně svatosti z Mého nebeského království.
7. Ó synu lásky!
Jsi jen na krok vzdálený od zářivých výšek nad sebou a od nebeského stromu lásky. Učiň krok a dalším vstup do nesmrtelné říše a do př íbytku věčnosti. Popřej
sluch tomu, co bylo odhaleno perem slávy.
8. Ó synu slávy!
Bud' hbitý na stezce svatosti a vstup do ráje srozumění se Mnou. Očisti své srdce plamenem ducha a pospěš ke dvoru Nejvyššího.
9. Ó prchavý stíne!
Zbav se nižších stupňů pochybnosti a vystup k čistým výškám jistoty. Otevři oči pravdě, abys mohl spatřit odhalenou Krásu a zvolat: Pochválen bud' Pán, nejskvělejší ze všech tvůrců!
10. Ó synu touhy!
Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje se ze společnosti sobě podobného.
11. Ó synu prachu!
Oslep své oči, abys mohl spatřit Mou krásu; staň se hluchým, abys mohl naslouchat sladké melodii Mého hlasu; zapomeň všechnu učenost, abys mohl být účasten Mé moudrosti; a očisti se od bohatství, abys mohl obdržet trvalý podíl z oceánu Mého věčného bohatství. Oslep své oči pro všechno vyjma Mé krásy. Buď hluchý ke všemu, vyjma Mého slova; zbav se veškerého vědění, vyjma znalosti Mne samého; abys mohl s jasným zrakem, čistým srdcem a pozorným sluchem vstoupit ke dvoru Mé svatosti.
12. Ó člověče dvojího vidění!
Zavři jedno oko a otevři druhé. Zavři jedno vůči světu a všemu, co je v něm, a otevři druhé před svatozáří krásy Milovaného.
13. Ó moje děti!
Obávám se, abyste zbaveni melodie nebeské holubice neklesli zpátky do stínů úplné nicotnosti a proto, že jste nikdy nepohlédli na krásu růže, neproměnili se zpět na vodu a hlínu.
14. Ó přátelé!
Neopusťte věčnou krásu pro krásu, která musí zemřít, a nevažte své náklonnosti na smrtelný svět prachu.
15. Ó synu ducha!
Nadchází čas, kdy slavík svatosti už nebude odhalovat skrytá tajemství a vy všichni budete zbaveni nebeské melodie a hlasu z výšin.
16. Ó zdroji nedbalosti!
Myriády mystických jazyků se projevují řečí, myriády skrytých tajemství se vyjevují jedinou melodií; však běda, není ucho, které by naslouchalo, není srdce, které by rozumělo.
17. Ó druzi!
Brány, které se otevírají na Nekonečno jsou doširoka otevřeny a př íbytek lásky je ozdoben krví milenců, ale kromě několika vyvolených žádný nevstoupí do nebeského města, a i z těch mála jen hrstka byla shledána s čistým srdcem a k svatosti povznesenou myslí.
18. Ó vy přebývající v nejvyšším Ráji!
Zvěstujte dětem jistoty, že v říši svatosti, nablízku nebeskému ráji, se objevila nová zahrada, která obklopuje ty, kdo dlí na výsostech, a nesmrtelné v nejvyšším Ráji. Usilujte proto, abyste dosáhli tohoto stavu, abyste mohli rozpoznat mystérium lásky z jejích sasanek a pochopit nejvyšší Boží moudrost z jejích plodů. Blahoslavené oči těch, kteří vstoupí a zde setrvají!
19. Ó moji přátelé!
Zapomněli jste na skutečné zářivé jitro, kdy jste všichni byli shromážděni v těchto posvátných požehnaných místech v Mé přítomnosti, ve stínu stromu života, zasazeného ve věčném zářícím ráji? V posvátné hrůze jste naslouchali, když Jsem vyřkl tyto tři nejsvětější verše: Ó přátelé! Nedávejte přednost své vůli před Mojí, nepřejte si nic, co Jsem si pro vás nepřál, a nepřibližujte se ke Mně s neživými srdci, naplněnými jen světskými touhami a choutkami. Kéž byste posvětili své duše, to byste pak hned v této chvíli se rozpomněli na ono místo a na to, co vás tam obklopovalo a pravda Mého zvěstování by byla zjevná vám všem. V osmé z nejsvětějších řádek, na páté Desce ráje říká:
20. Ó vy kteří ležíte jako mrtví na loži netečnosti!
Věky přešly a vaše cenné životy jsou téměř u konce, však ani závan čistoty nezasáhl Náš Svatý dvůr směrem od vás. Svými rty vyznáváte jedinou pravou víru v Boha, ačkoliv jste ponořeni do oceánu nevěření. Milovali jste toho, kterým Já opovrhuji, a z Mého nepřítele jste si udělali př ítele. Vzdor tomu kráčíte spokojeně a sebevědomě po Mé zemi, nevšímaví k tomu, ze Má země je vás syta a všechno na ní se vám vyhýbá. Kdybyste jen otevřeli oči, vpravdě byste raději snášeli bezpočet zármutků než tuto radost a cenili byste smrt výše než tento život.
21. Ó pohybující se tělo z prachu!
Přeji si spojení s tebou, ale tys Mi nechtěl důvěřovat! Meč tvé vzpoury porazil strom naděje. V každé době Jsem ti nablízku, ale ty jsi vždy daleko ode Mne. Zvolil Jsem pro tebe nehynoucí slávu, ale tys pro sebe zvolil hanu bez hranic. Vrat' se, pokud je ještě čas, a neztrať svou př íležitost.
22. Ó synu touhy!
Učenci a mudrci se po dlouhá léta snažili dostat se před tvář Přeslavn ého, a neuspěli; strávili své životy pátráním po Něm, a přece nezahlédli krásu Jeho tváře. Tys bez nejmenší námahy dosáhl tohoto cíle, a bez hledání jsi obdržel, oč jsi žádal. Přesto však jsi zůstal tak zahalen do závoje sebe sama, že tvé oči nespatřily krásu Milovaného, aniž se tvé ruce dotkly lemu Jeho šatu. Vy, kdo máte oči, hleďte a žasněte.
23. Ó vy obyvatelé města lásky!
Smrtelné poryvy ohrožují věčnou svíčku a krása nebeského Jinocha je zahalena temnotou prachu. Nejvyššímu z hodnostářů lásky je křivděno tyranským lidem a holubice svatosti leží uvězněna v zajetí sov. Ti, kteří přebývají v příbytku lásky a na nebeských cestách, truchlí a naříkají, zatímco vy odpočíváte v říši lhostejnosti a považujete se za skutečné přátele. Jak klamné jsou vaše představy !
24.Ó vy, kteří jste bloudi a nosíte jméno moudrých!
Proč nosíte převlek pastýřů, když uvnitř jste se stali vlky, kteř í pasou po Mém stádu? Jste podobni hvězdě vycházející před rozbřeskem, která se zdá zářivá a jasná, ale ty, kteří se ubírají k Mému městu, vede na cestu záhuby.
25. Ó vy, zdánlivě dokonalí, ale uvnitř zkažení!
Jste jako jasná, ale hořká voda, na pohled křišťálově čistá, z níž ale, když ji okusí božský Ochutnávač, není přijata ani kapka. Ano, paprsek slunce dopadá stejně na prach jako na zrcadlo, ale liší se v odrazu stejně jako se hvězda liší od země: ne, rozdíl je nezměřitelný.
26. Ó můj příteli v slově!
Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že př ítel a nepřítel přebývají v jediném srdci? Vyhosti tedy cizince, aby Přítel mohl vstoupit do Svého domova.
27. Ó synu prachu!
Vše, co je na nebi i na zemi Jsem určil pro tebe, vyjma lidského srdce, které Jsem učinil př íbytkem Své krásy a slávy; tys však přenechal Můj domov a př íbytek jinému než Mně; a kdykoli se chtěla Má svatost v Mém příbytku naplno projevit, našla tam cizince a bez domova spěchala do svatostánku Milovaného. Vzdor tomu Jsem skryl tvé tajemství a nežádal tvé zahanbení.
28. Ó podstato žádostivosti!
Po mnoho úsvitů Jsem vešel z království Nekonečnosti do tvého příbytku a nalezl tě v pohodlí lůžka zaměstnaného jiným než Mnou. Nato Jsem se jako záblesk ducha vrátil do říše nebeské slávy a nevyzradil nic v Mých výsostných končinách mezi svatými zástupy.
29. Ó synu velkomyslnosti!
Z pustých plání nicoty, na Můj rozkaz ses vynořil z hlíny, pro tvou výchovu Jsem povolal každý atom bytí a podstatu všech stvořen ých věcí. Dříve než ses vynořil z lůna matky, určil Jsem pro tebe dvě studny jiskřiv ého mléka, oči, aby nad tebou bděly, a srdce, aby tě milovala. Ze Své hřejivé lásky ve stínu Své milosti Jsem tě choval a ochraňoval tě podstatou Své milosti a laskavosti. Mým záměrem v tom všem bylo, abys dosáhl Mého věčného království a stal se hoden Mých neviditelných darů. A přece jsi zůstal lhostejný, a když jsi dospěl, zanedbával jsi Mé dary a zaobíral se svými mělkými představami, až jsi nakonec na všechno zapomněl, odvrátil ses od bran Přítele a přebýval jsi na dvoře Mého nepřítele.
30. Ó nevolníku a otroku světa!
Za mnohého jitra k tobě přil étl vánek Mé milující laskavosti a nalezl tě hluboce spícího na lůžku tvé lhostejnosti. Hluboce zarmoucen nad tvým údělem vrátil se, odkud přišel.
31. Ó synu země!
Chceš-li Mne mít, nehledej jiného než Mne; a chceš-li pohlížet na Mou krásu, zavři oči před světem a vším, co je v něm; neboť Moje vůle a vůle jiného než Jsem Já, stejně jako oheň a voda, nemohou dlít společně v jediném srdci.
32. Ó spřátelený cizinče!
Svíce tvého srdce je zapálena rukou Mé moci, nedus její plamen nepřátelskými větry sobectví a vášně. Pamatuj, že vzpomínka na Mne zhojí všechny tvé neduhy. Učiň z Mé lásky svůj poklad a važ si ho jako zř ítelnice svých očí a jako života.
33. Ó můj bratře!
Naslouchej lahodným slovům Mého medového jazyka a pij proud mystické svatosti z Mých sladkost skýtajících úst. Zasij semena Mé božské moudrosti do čisté prsti svého srdce a zalévej je vodou jistoty, aby hyacinty Mého vědění a moudrosti rostly svěží a zelené v posvátném městě tvého srdce.
34. Ó přebývající v Mém ráji!
Rukama milující laskavosti Jsem zasadil v svaté zahradě ráje mladý strom vaší lásky a přátelství a zaléval jej prospěšnými sprškami Své něžnosti; nyní, když nadešla hodina plodů, usilujte o to, aby byly chráněny a aby je nestrávily plameny žádostivosti a vášně.
35. Ó moji přátelé!
Uhaste lampu omylů a zapalte ve svém srdci věčnou pochodeň následování toho, co je Boží. Protože nepotrvá dlouho, a soudci všeho lidstva přijmou v svaté přítomnosti Zbožňovaného jedině nejčistší ctnost a skutky neposkvrněné svatosti.
36. Ó synu prachu!
Moudří jsou ti, kteří mluví, jen pokud se jim dostane slyšení, stejně jako šenkýř nenabídne pohár pokud o něj někdo nepožádá, stejně jako milenec nevolá z hloubi svého srdce, pokud nezahlédne krásu své milované. Proto sej semeno moudrosti a poznání do čisté prsti svého srdce a nechávej setbu ukrytu, dokud hyacinty
božské moudrosti nevyraší z tvého srdce, a nikoli z bahna a hlíny. V první řádce Desky je zaznamenáno a psáno, a uvnitř svatostánku Boží svátosti skryto:
37. Ó můj služebníku!
Neopouštěj věčné království pro to, co pomíjí, a neodvrhuj nebeskou vládu za světské žádosti. Toto jest řeka věčného života proudící z pramenné studně pera Slitovného; blaze těm, kteř í z ní pijí.
38. Ó synu ducha!
Rozbij svou klec a jako fénix lásky vystup k výšinám svatosti. Zapři se a naplněn duchem milosti setrvej v říši nebeské čistoty.
39. Ó potomku prachu!
Nespokojuj se snadností míjejícího dne a nepřiprav se o věčné odpočinutí. Nevyměň zahrady věčných radostí za hromadu prachu smrtelného světa. Ze svého vězení vystup k nádherným nebeským loukám a ze své smrtelné klece vzlet' k ráji Nekonečného.
40. Ó můj služebníku!
Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši z vězení sebe samého. Chop se své příležitosti, protože se ti víckrát nenaskytne.
41. Ó synu Mé služebnice!
Kdybys na vlastní oči spatřil nesmrtelné království, snažil by ses odejít z tohoto povrchního světa. Ale, že ti skrývám jedno a ukazuji druhé, je tajemství, které mohou pochopit jen ti, kdo jsou čistého srdce.
42. Ó můj služebníku!
Očištěn ve svém srdci od zloby a zbaven závisti, vstup k božskému dvoru svatosti.
43. Ó Moji přátelé!
Kráčejte po dobrých cestách, v kterých má zalíbení Přítel, a vězte, že jeho radost je v radosti jeho tvorů. To jest: žádný člověk by neměl vstoupit do př ítelova domu, leda aby mu učinil radost, neměl by také vložit ruku na jeho poklady, ani by neměl dávat přednost své vůli před př ítelovou a nesnažit se získat nad ním převahu. Uvažte to vy, kteř í máte schopnost vhledu!
44. Ó společníku Mého trůnu!
Neposlouchej zlo a nehleď na zlo, neponižuj se, nevzdychej a neplač. Nemluv zlé, abys neslyšel zlo promlouvat k sobě a nezvětšuj chyby druhých, aby tvoje vlastní se nezdály velké; nepřej si ponížení nikoho, aby tvé vlastní nebylo zjeveno všem. Žij pak dny svého života, které jsou méně než prchavá chvíle, s duší neposkvrněnou, srdcem nezkaženým a s čistými myšlenkami, žij s posvěcenou přirozenost í tak, abys svobodný a spokojený mohl odložit tuto smrtelnou schránku, vrátit se do mystického ráje a setrvat ve věčném království na věky.
45. Běda! Běda! Ó milovníci světské žádostivosti !
Jako rychlostí blesku jste minuli Milovaného a upnuli jste svá srdce k satanským úkladům. Skláníte se před svými prázdnými představami a nazýváte je pravdou. Pohlížíte upřeně na trn a nazýváte jej květinou. Nevydechli jste jediný čistý dech, ba ani vánek nesobeckosti nepřelétl po lukách vašeho srdce. Pustili jste po větru laskavé rady Milovaného a z desky svých srdcí jste je nadobro vymazali, přecházíte stejně jako ta zvířata na poli a živíte se pastvou žádostivosti a vášně.
46. Ó bratři na Mé stezce !
Proč jste zanedbávali zmínku o Milovaném a žili jste vzdáleni od Jeho svaté přítomnosti? Podstata krásy dlí v nevyrovnatelném příbytku na trůně slávy, zatímco se zabýváte planými spory. Vzduch je plný sladkých vůní svatosti a vane vítr štědrosti, zatímco vy všichni strádáte, o to vše připraveni. Škoda vás i těch, kteří vás následují na vašich cestách a jdou ve vašich stopách!
47. Ó děti žádostivosti!
Odložte šat marnivosti a zbavte se hávu pýchy!
